Naštvané matky pořádají štvanici na zdravý rozum
Banner vyzývající k pronásledování advokátky Radky Korbelové Dohnalové patří k nejodpudivějším projevům české politické nekultury. Pravděpodobně se jedná o dílo Evy Hrindové, jakési mediální tváře Naštvaných matek. V každém případě se autor, nebo autorka, dopustili minimálně stalkingu, ne-li něčeho závažnějšího. Ale právní stránku věci prozatím ponechme stranou, předpokládám, že Česká advokátní komora, která se již také vyjádřila na podporu své členky, si s právní stránkou této nebezpečné ostudy snadno poradí.
Proč ale přes 30 000 žen (a samozřejmě i mužů) má potřebu sytit sdílenými frustracemi facebookovou skupinu s komickým názvem Naštvané matky, navzájem se utvrzovat ve strachu z imigrantů a islámu a zároveň napadat celé skupiny domnělých oponentů, neziskové organizace, právníky atd., v paranoickém puzení píše: "část našeho národa spolupracuje na ničení jiné části národa" a proč má nutkání vyvolávat hysterii okolo bezvýznamného soudního sporu?
Nezúčastněný pozorovatel se neubrání dojmu, že za nejen touto kampaní Naštvaných matek, ale za veškerým jejich působením je jakási živelná, iracionální a nezvladatelná nenávist vůči komukoliv, kdo se zrovna namane. Před nějakým časem to byla mladá žena podléhající rakovině. Eva Hrindová napadla zcela bezdůvodně a nepřiměřeně cynicky Lucii Bittalovou a dokonce vyjádřila závist, že si nemocná žena může dovolit pracovat na své kampani za prevenci rakoviny zadarmo.
Paní Hrindová věnuje zajisté nemálo svého volného času vlastním kampaním a společenským aktivitám, nicméně tváří se, že nechápe, jak může Lucie Bittalová po práci, nebo během nemocenské věnovat svůj čas tomu, co ona sama považuje za důležité. Naivně bychom očekávali, že jedna žena bude soucítit s druhou ženou a bude mít porozumění pro veřejné aktivity, kterým sama také věnuje hodně prostoru.
Naštvané matky jsou opravdu podivný spolek. Ačkoliv se názvem odvolávají na mateřství, jejich hnací silou je patologické rozčílení, strach ze života, zapšklost i prostá závist. Označení "matky" je pouze pěkně znějící nálepkou, protože s mateřskou láskou a výchovou dětí tyto štvanice na nemocné ženy, menšiny, uprchlíky před válkou, pracovníky neziskových organizací a nyní i advokáty nemá nic společného. Vlastně doufám, že matek je mezi těmito ustrašenými, permanentně rozlícenými a zakyslými osobami co nejméně.
Bylo by jistě správné mluvit i s těmito ženami, pokoušet se je zklidnit, ukázat jim krásné stránky života a uspokojení z pozitivních aktivit. Mají možná vlastní trápení, starosti, pocit zmařených životů a nenávisté křížové výpravy jsou jim dobrým ventilem vlastní nespokojenosti. Vyvolávají znechucení, smutek, lítost. Ale jak mluvit s těmito lidmi? Jistě není správné a ani účinné nazývat je "kravami", jak se v diskusích objevuje. Je třeba brát vážně jejich iracionální obavy a tekutý hněv.
Štvanice na advokátku bude mít možná závěr u soudu a autor, nebo autorka plakátku budou snad stíháni. Ale žádný soud nevyřeší nemoc společnosti, v níž se za mateřstvím skrývá hysterie a v níž je dialog mezi lidmi zablokovaný nadávkami, paušalizováním, nálepkováním, ustálenými floskulemi, předsudky a vzájemným obviňováním.
Co s tím dělat? Nevím. Snad by pro začátek pomohlo, kdyby lidé přestali lhát. A kdyby začali aspoň trochu používat rozum. A trochu se uklidnili. Pro hysterčení opravdu není žádný důvod.
---
Věra Tydlitátová
Válečná zranění
Na dohled od našich klidných domovů vybuchují rakety, umírají nevinní. Jsme svědky nepředstavitelných zvěrstev. Znala jsem pár lidí, kteří prošli válkou.
Věra Tydlitátová
Alexandr Meň, světlo v temnotách smutné Rusi
Před třiceti dvěma lety 9. září 1990 byl zabit Otec Alexandr Vladimirovič Meň. Zatímco u nás je znám především v určitých kruzích duchovních a věřících, v Rusku je některými lidmi považován za svatého.
Věra Tydlitátová
Zklamaly elity národa?
Narazila jsem na zajímavou otázku, zda selhává elita národa, když se nechce postavit zlu ve společnosti. Že nechce jít do politiky...
Věra Tydlitátová
Putlere, blíží se březnové ídy
Když člověk trochu zná dějiny a myslím, že na vojenských akademiích se důležité bitvy také studují, vidí zajímavé příklady, ze kterých se asi Putler a jeho generálové zjevně nepoučili:
Věra Tydlitátová
Po volbách
Uvědomuji si, že vítězství demokratů ve volbách je dost vratké, ti voliči Ano, SPD a ani ti s tzv. propadlými hlasy nikam nezmizeli, naopak se mohou nebezpečně radikalizovat a sjednotit.
Věra Tydlitátová
Tolkien v pohledu religionisty
Když kolega Pavel Hošek avízoval vydání své studie o Tolkienově spiritualitě, dalo se očekávat, že v naší zemi půjde o počin nanejvýš pozoruhodný a na poli religionistiky příjemně osvěžující.
Věra Tydlitátová
Erika Bezdíčková nás opustila
Je tomu více než deset let, co jsem v Brně poznala paní Bezdíčkovou. Od té doby jsem za ní jezdívala a díky ní jsme poznala nejen Brno, ale i část jižní Moravy.
Věra Tydlitátová
Disidenti ve vatě a v brokátu
Dlouho jsem se snažila pochopit myšlení a motivy paní Lipovské. Poslechla jsem si její rozhovor, přečetla pár interview...
Věra Tydlitátová
Bojkoty Izraele jako pokrytecká nemoc západních intelektuálů
Boycott, Divestment and Sanctions Movement, česky Hnutí Bojkot, stažení investic a sankce, zkratkou BDS nebo Hnutí BDS, ...
Věra Tydlitátová
Což není v Gileádu balzám, což tam není lékař?
Přemýšleli jste někdy nad názvem firmy Gilead Sciences pracující na léku Remdesivir, který nedávno přispěl k uzdravení Roberta Markoviče těžce zasaženého Covidem-19?
Věra Tydlitátová
Podbrdská spisovatelka Jana Poncarová
Mladá autorka Jana Poncarová vydala svoji rozsáhlou rodinnou ságu již před dvěma lety, nicméně do obecnějšího povědomí se kniha Podbrdské ženy dostává postupně.
Věra Tydlitátová
Úsvit módního intelektualismu
Před pár dny nás opustil skvělý rebel evropské filosofie Ladislav Hejdánek. Vzpomínáme na něj my, které učil v bytové univerzitě i na fakultě filosofické a kteří ho známe.
Věra Tydlitátová
Krize víří špinavé bahno
Pandemie čínské chřipky přináší mnoho nových zkušeností. Možná jen funguje jako čočka, která zvýraznila již stávající kvality mnoha statečných lidí, projevy solidarity, ale také temné obludnosti.
Věra Tydlitátová
Křeček a právo sodomské
Ve středu 19. února složil Stanislav Křeček slib veřejného ochránce práv do rukou xenofobního extrémisty Tomia Okamury, který je známý svým štítivým poměrem k pravdě a je z vůle českých mafiánů místopředsedou Poslanecké sněmovny.
Věra Tydlitátová
Kdo parazituje na Lidicích?
V těchto dnech čteme o podivném angažmá novopečeného ministra kultury v Památníku Lidice. Lubomír Zaorálek vyzval k rezignaci ředitelku Mgr. Martinu Lehmannovou.
Věra Tydlitátová
První dáma české literatury
Dnes si připomínáme dvě stě let od narození Boženy Němcové. Kdo by neznal její pohádky, nebo Babičku? Veřejnoprávní média přinášejí řadu výborných dokumentů a adaptací jejích děl.
Věra Tydlitátová
O luskounech a jiných čínských masakrech
Když mi bylo dvanáct let, jeli jsme se školou na zájezd do Zoo ve Dvoře Králové na tehdy relativně nové safari.
Věra Tydlitátová
Hej, Slované...
Nic proti Slovanům, Germánům, Keltům atd., ale tohle všechno je haraburdí romatismu počátku 19. století.
Věra Tydlitátová
Belšasarova hostina na pražském Hradě
Prorok Daniel je postava, která ukazuje, jaký poměr má mít člověk ke zpupné moci. Píše se o něm, že se odmítl poklonit mocným. Bylo to dávno, pradávno, ale co se změnilo?
Věra Tydlitátová
Národní smrádek
Můj dědeček Karel byl italský legionář. Narodil se roku 1895 za císaře pána. On i jeho bratři měli ještě jména po členech císařského domu, protože, co naplat, císař František Josef byl mezi lidem dosti oblíben.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |