Má svoboda v předposledním roce normalizace aneb Jak jsem se bál medvěda

24. 11. 2017 14:30:11
A kdo by se taky té šelmy nebál? Je to velké, má to drápy, má to zuby, rychle to běhá a dokonce to leze i po stromech. A když to kousne, tak to hodně bolí. Alespoň jsem o tom něco četl...

O Vánocích toho roku by Ježíšek oslavil nedožité (i když) tisící devítisté osmdesáté osmé narozeniny a já se konečně dočkal té kýžené plnoletosti. Konečně jsem mohl plně zodpovídat za své činy a mohl mi být udělen i trest smrti. Jak já se na to těšil...

Samozřejmě jsem se netěšil na to, že bych spáchal nějaký zločin a pak bych hrdě odkráčel na šibenici, ale ten pocit svobody, který mi jako nezletilci chyběl, byl velkým lákadlem. A byl jsem ochoten překousnout i to, že se nade mnou začal houpat Damoklův meč v podobě odvodu a následné dvouleté vojenské služby.

Ale to vše bylo hodně daleko. Měl jsem před sebou skoro deset měsíců svobody, než nastoupím dvouletý trest odnětí této za to, že jsem se nenarodil jako holčička. A tak jsem toho musel využít...

A jelikož jsem dítě léta (narodil jsem se v červnu) tak mi to období začalo právě v létě. A přidaly se k tomu i mé poslední prázdniny. Sice kratší než jsem byl zvyklý, ale přesto byly. Takže HURÁ DO SVĚTA!

Vzal jsem si jen pár stokorun, občanský průkaz, který mne konečně opravňoval ke konzumaci čepovaného piva ve všech restauracích v celé ČSSR, dva podobně postižené kamarády a vyrazili jsme směr Vysoké Tary.

Za startovací místo naší cesty jsme zvolili Nové Mesto nad Váhom. Vím, že pro tři kluky z Ostravska je to docela netradiční start, ale vysvětlení je velmi prozaické. Já a ještě jeden můj spoluvandrovník jsme se zapletli z tehdejším režimem a ve volném čase jsme pracovali jako pionýrští vedoucí. Vlastně instruktoři, protože na vedoucí jsme neměli věk.

Chodili jsme s pionýry do lesa, připravovali je na soutěž "O zlatý list", která byla (zjednodušeně) o neživé i živé přírodě, zpracovávali jsme s nimi různé projekty o ochraně přírody (třeba sledování výskytu raka říčního v jednom klimkovickém potůčku) a dokonce jsme sledovali i kvalitu vody v jednom malém přítoku Odry. A občas jsme se i ozvali u vedení místního JZD, pokud bylo něco v nepořádku. Takže když to shrnu, byli jsme vlastně komunistickou přípravkou a skrytými ekoteroristy. A myslím si, že jsme byli i sluníčkáři... Ale to sem nepatří. Já jen chci vysvětlit to Nové Mesto nad Váhom.

Právě tam jsme v rámci pionýrského tábora vymývali mozky nevinným dětem a po skončení turnusu jsme měli do těch Tater nejblíže. Ale teď už zpátky k samotné cestě a tomu medvědovi.

Jak jsem už dříve podotkl, času bylo dost. A tak bylo úplně jedno, jestli do nejnižších velehor světa dojedeme ve středu či v neděli. A podle toho to i vypadalo. Navštívili jsme Oravu, Liptov, Spiš... Přespali jsme v lese, na poli, na Spišském hradu, na nádraží.. A nikde jsme nenarazili na nějaké problémy.

Naši první zastávkou byly Bojnice. Ten krásný zámek, kde se natáčela pohádka o šíleně smutné princezně, a k tomu i přilehlá zoologická zahrada. A tam to vlastně začalo. Na zámku jsme totiž viděli vycpaného medvěda, kterého ulovil nějaký šlechtic v minulém (vlastně už předminulém) století v podhůří Tater. A pak jsme viděli párek podobných medvídků v té ZOO. Šel z nich opravdu strach.

A my se začali bavit o tom, jaké to bude, až na nás v těch horách nějaký ten míša zaútočí. Vymýšleli jsme si rúzné hrůzostrašné historky a docela dobře jsme se bavili. Jenže čím blíže jsme byli Lomnickému štítu, tím více nás ty historky děsily. I když si to nikdo z nás ani náhodou nepřiznával. A pak to přišlo...

Po několika dnech putování po Slovensku jsme dorazili na vlakovou zastávku Stará Lesná. Byli jsme v Tarách, byli jsme mezi medvědy. Ono by to i pro nás možná vypadalo směšně, jenže my tam dorazili asi půl hodiny před půlnocí. Do kempu to bylo asi patnáct minut pěšky po silnici vedoucí hustým lesem. Pro nás, medvědím rájem.

Všechny ty hrůzostrašné historky o tom, jak nám medvědi žerou svačinu a jelikož jim naše konzervy nechutnají tak žerou i nás, se najednou zhmotnily. Jenže z které strany ten brtník zaútočí?

Přijde zprava a nebo se vynoří na levoboku? A jak se proti němu ubránit? Všechny tři nás napadla jen jedna věc. Tatranský grizzly napadne jen toho, který bude nejblíže a na ty ostatní se vykašle. Takže nejlepší bude jít uprostřed. Dovedete si představit, jak jsme v tu chvíli vypadali? Byli jsme tři a uprostřed jsme chtěli jít všichni. Takže to vypadalo, jako bychom pletli vrchní patro vánočky. Každou chvíli byl uprostřed někdo jiný a modlil se za to, aby medvěd (pokud tam nějaký bude) vyrazil z křoví právě v tuto chvíli.

A pak se to ozvalo...

To tlumené BRUM - BRUM by vyděsilo i Václava Chaloupka. Na mé osmnáctileté hlavě se objevil první šedivý vlas a pak jsme už jen běželi. A kdyby nebyl vstup do kempu řádně osvětlený, tak ještě tutéž noc nestrávíme v Tatrách Vysokých, ale v Nízkých... A možná bychom doběhli až do Maďarska.

Celí zadýchaní a vystrašení (což jsme si však v žádném případě nepřiznali) jsme si postavili stan a čekali, kdy ten huňáč dorazí za námi. Nedorazil...

Konečně nad východním obzorem vyšla naše životodárná hvězda a my se zase stali hrdiny. Dokonce jsme se vydali do míst, kde na nás ten strašlivý medvěd číhal. A světe div se, to BRUM – BRUM se stále ještě ozývalo. Jenže to nebylo ani z křoví, ani zpoza vzrostlé borovice, ale z kanálu. Ta voda tekoucí potrubím se prostě rozhodla, že bude imitovat Méďu Béďu a... A že udělá ze tří hrdinných puberťáků voly.

Ale taky těm třem puberťákům dala něco do života. Oni už vědí to, že když si z něčeho vsugerují velký strach, tak je vyděsí k smrti i bublající kanál. Přeji hezký zbytek dne a krásný víkend. A zkuste se usmát, je to příjemné.

Autor: Pavel Nitka | pátek 24.11.2017 14:30 | karma článku: 13.14 | přečteno: 343x

Další články blogera

Pavel Nitka

Jaký to je milý dědeček aneb Stářím moudrost nezískáš...

Vždyť určitě celý život pracoval, staral se o své blízké, jedl jen kvalitní potraviny a nikdy na veřejnosti nemluvil sprostě. Dokonce i mouchám vyrobil ve své dílně krmítko...

18.3.2024 v 19:20 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 593 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal samomluvce

A nejen já, určitě jste ho potkali i vy. Sedí sám někde na zastávce a mluví. A někdy i trochu křičí...

18.11.2023 v 17:39 | Karma článku: 14.64 | Přečteno: 294 | Diskuse

Pavel Nitka

Já bych ty roušky zavedl navždy!

A když už, tak absolutně pro všechny, kojence nevyjímaje. Ať si na to ti človíčci zvykají pěkně ze startu...

11.12.2021 v 16:30 | Karma článku: 24.50 | Přečteno: 689 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 29.69 | Přečteno: 580 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 302 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 527 | Diskuse

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...